Pojednání o éčkách (druhý zdroj):

Nejprve se pojďme podívat na nejčastěji diskutovaný problém - návykovost, škodlivost a množství uvedených přídatných látek v potravinách. Pokud podáte jakémukoliv zvířeti alkohol, způsobíte mu kromě akutní otravy také většinou nevratné poškození jater. Proč alkohol v takové míře nevadí člověku (i když tato otázka je samozřejmě diskutabilní?) Důvod je poměrně prostý - člověk je navyklý požívat alkoholické nápoje tisíce let, i když je pravda, že například koncentrované destiláty se vyskytují v lidském jídelníčku teprve několik staletí. Lidský organismus je velice složitá a křehká soustava biochemických a fizykálně-chemických pochodů s citlivou rovnováhou a je přizpůsoben pro zpracování a bezproblémové vylučování škodlivin, na které je zvyklý od svého raného vývoje, tedy doslova tisíce let. Globální rozvoj světové ekonomiky, která svojí progresi postavila zejména na potravinářství, energetice a dopravě, však do oblasti výživy člověka přinesl trendy, jež jsou sice z tržního hlediska velice účinné, nicméně jejich dopady na zdravotní stav moderní populace nejsou zase až tak pozitivní, jak by se možná na první pohled zdálo. Hlavní příčinou je značná expozice látek, s nimiž si náš organimus dokáže poradit pouze obtížně a které významnou měrou negativně ovlivňují většinu jeho důležitých funkcí.

Zejména obyvatelé větších městských aglomerací byli po "sametové revoluci" velmi rychle postaveni před prakticky jedinou možnost pořizování svých základních potravin - nákupem v super, hyper, mega a já nevím jakých ještě marketech. Jistě většina z vás zná ty stametrové regály, kde se na vás usmívá velmi lákavě zabalené zboží, většinou se značně dlouhou trvanlivostí. Je to taková postsocialistická nemoc - lidé si ještě nezvykli na to, že si mohou vybrat i v základních potravinách a tak se při svém výběru nechávají zlákat právě těmi obaly, pokud je zboží navíc vyrobeno v zemích bývalého "západního bloku", je mu dávána jednoznačně přednost.

Kdysi se mi dostal do ruky poněkud děsivý návod na výrobu sta kilogramů dietních párečků, postup používaný jedním poměrně známým vlastníkem rozsáhlé sítě hypermarketů, jejichž obchodní síť je rozšířena i na našem území. Pamatuji na sedmdesát kilogramů masokostní moučky, dvacet kilogramů kožní želatiny a zbylých deset kilogramů? Ti z vás, kteří očekávají alespoň klasické koření, budou zklamáni - ochucovadla, aditiva, konzervanty, dusitany, látky zlepšující chuť, glutamany, barviva, plnidla a kypřidla.

Po minulém režimu se mi rozhodně nestýská, ani po jednotném výběru zboží v samoobsluhách, ovšem potraviny měly tenkrát jednu podstatnou výhodu - většina z nich nebyla ani konzervována, ani uměle barvena. (Pokud pomineme ty jedovatě žluté limonády a barevné šťávy). Mám tím na mysli zejména potraviny základní, tedy pečivo, máslo, mléko, sýry atd. Jistě, nákupy člověk musel zvládnout v pátek, na chleba se čekaly hodinové fronty, ale jedlo se poněkud zdravěji. Účelem mého článku však není plakat nad rozlitým mlékem (navíc mlékem z plastového sáčku), ale podívat se na složení současné stravy z poněkud jiného hlediska.

Čím je vlastně řízen lidský organismus při svém "běžném provozu"? Jistě si většina z vás povšimla jak na sobě, tak na druhých, že téměř klíčovou roli hraje psychika - spokojení lidé jsou zdraví, čilí a pružní, kdežto dlouhotrvající deprese, starosti a strachy způsobují nemoci, otoky, sníženou pohyblivost a v horších důsledcích i ty nejhorší choroby, tzv. civilizační. Ne zcela nepodstatnou roli hrají i genetické dispozice. Obecně se dá říci, že zdravý, pozitivně myslící člověk má lépe fungující organismus, který si snáze poradí s jedy, než organismus čověka myslícího negativně. Je to i z hlediska lékařského tvrzení, které je poměrně dobře prokazatelné. Paradoxním faktem však je, že právě lidé žijící ve městech mají obecně psychiku více zatíženou, než lidé na venkově, kde se navíc dají ještě i dnes sehnat potraviny přirozenějšího původu.

Uvedu malý příklad - velmi diskutabilní potravinou je mléko. Zastánci zdravé výživy se rozdělili na dva tábory, z nichž jeden mléko obhajuje jako nezbytné a druhý jej zcela neguje. Pamatujete se na mléko v lahvích? Nebo snad máte možnost zakoupit mléko na venkově? Pokud je tato potravina neupravena, je zdravá a kupodivu neškodí ani alergikům, kteří jinak po požití sklenky "lahodného čerstvého mléka" z krabice (s půlroční zárukou) potřebují přivolat vůz rychlé zdravotní služby. Začíná vám svítat? No jistě - mléko se kromě vysokoteplotní úpravy tzv. homogenizuje, tedy mléčný tuk je upraven tak, aby se mléko nesráželo. Pokud necháte normální čerstvé mléko přímo od krávy stát v nádobě, nejprve se oddělí smetana, nakonec vznikne tvaroh a syrovátka. Zkuste to však udělat s mlékem z krabice, nebo plastového sáčku. Shnije a odporně zapáchá. Je to totiž naprosto mrtvá potravina.

Nyní se se dostáváme k tomu podstatnému - biologická a energetická hodnota potravin. Podle zákona o výživě nesmí být základní poživatiny, tedy maso, méko, sýry a pečivo nijak konzervovány, ani barveny. Například chléb a pečivo v marketech je však přímo chemickým výrobkem - kypřidla, plnidla, konzervanty, barviva. Všechno úhledně zabalené, s dlouhou trvanlivostí, na obalu malými písmenky složení. Kromě mouky a běžných přísad také E 120, E330 atd. Copak jsou tedy vlastně ta "éčka" a proč se do potravy přidávají?

Unavení po práci, projíždíte s nákupním vozíkem megamarketem, polospící dítě mechanicky žvýká jedovatě zbarvené žužu, nebo jinou "pochutinku", ve stresu (nestíháme, ještě musíme do noci prát, vařit, napsat s prcky úkoly a pod.) naházíte do koše potřebné potraviny a hurá domů. Udělat rychle večeři, napsat úkoly, uložit děti, které nás ani pořádně nevidí, běžné domácí práce, pak ještě připravit do zaměstnání nějaké ty věci, po půlnoci rychle do postele a ráno po šesté začíná celý kolotoč znovu. Aby tisíce lidí ve městech dostali své potraviny v požadovaném množství a vždy "čerstvé", zrodilo se velice progresívní odvětví potravinářské chemie. Potraviny tak dostávají jinou dimenzi - chléb nám vydrží dva měsíce, mléko půl roku, sýry tři měsíce a to jsou jenom namátkové příklady. V restauraci máte na jídelním lístku sto jídel, po výběru vám je přinesou do pěti minut. Zázrak? Ale kdepak - mrazák, chemie a mikrovlnka, jak prosté. Stresovaní lidé ve spěchu hltají konzervovanou, mraženou a mrtvou stravu, výsledek je obecně známý a není třeba jej dalekosáhle rozebírat.
 

V současné době rozlišujeme čtyři hlavní skupiny potravinářských chemikálií:

Barviva E1xx
Konzervanty E2xx
Antioxidanty E3xx
Emulgátory a stabilizátory E4xx
Vonné a chuťové látky E6xx


Tyto skupiny se dále navíc dělí na látky přírodní, přírodně identické a syntetické. Látky přírodně identické jsou synteticky připravené chemikálie o stejném složení, jako přírodní ekvivalent. Jsou relativně menším zlem, než syntetické chemikálie. Ty se totiž v přírodě nevyskytují vůbec. Všechny tyto látky jsou používány až po důkladném vyzkoušení účinků na lidský organismus a jsou známy jejich tzv. podkritická množství, ve kterých ještě neškodí organismu. A tady se dostáváme k prvnímu problému - výrobce sice přidá například do chleba povolené množství sorbanu draselného, ale vy ho současně zkonzumujete desetkrát více souběžně v jiných potravinách. V úvodu jsem naznačil cosi o otravě zvířat, pokud konzumují běžný alkohol - lidský organismus a játra především vůbec nejsou zvyklá ani na stopové množství chemikálií, které jsou navíc dodávané v pravidelných dávkách. Důsledky? Přeplněné alergologie, neurologie, kožní ordinace a v konečných důsledcích i onkologie. (Jistě, není to jenom chemie, ale o "moderním" životním stylu jsme tu již mluvili). Proč jsou lidé z venkova zdravější? Kromě nízké expozice škodlivin netrpí tolik uspěchaností obyvatel měst. Zajímavé, že? Co s tím však udělat? S pracovní dobou u zahraniční firmy toho moc nenaděláte, ale jídlo se přeci jen dá trochu kontrolovat. Pojďte se tedy podívat na seznam nejpoužívanějších "éček" a jejich dopady:


Několik příkladů - do uzenin (i dietní šunky) se kromě karcinogenních dusitanových solí (E 249) přidávají i tzv. antioxidanty. Jsou to látky bránící rozkladu tuku. Zkažený tuk je karcinogenní podstatně více, než butylhydroxyanisol (E 320), ovšem ten se na rozdíl od žluklého tuku (volné radikály) hromadí v játrech a působí jako časovaná biologická bomba. Sušené ovoce (meruňky, ananas, papája atd.) jsou sířeny (E 220). V tabulce výše vidíme, na co nám působí siřičitany (vznikající v potravě po síření). Ještě lepším příkladem jsou ony známé proklamované "zdravé přírodní margaríny". Rostlinný olej se zahřeje na teplotu téměř tři sta stupňů celsia a pak se promývá benzínem, aby se odstranily přírodní látky, jež by mohly způsobit žluknutí. Následně se do rozpáleného tuku vhání vodík, čímž se nasytí volné uhlíkové vazby a tuk se takzvaně ztuží. Potom se ještě horký smíchá s vodou, ale protože tuk se s vodou nemísí, je třeba přidat značnou dávku emulgátoru. Dále se přidávají konzervanty, chemická dochucovadla, do mléčně založených margarínů (nevhodné pro alergiky) syrovátka, barviva, plnidla, aromata a syntetické vitamíny. Klasické máslo se vyrábí stlučením smetany, chemicky to nejde a proto je přes vyšší obsah cholesterolu podstatně zdravější a hlavně relativně živou a přirozenou potravinou !

Přiřazení symbolu E některým potravinářským chemikáliím:

E 320: butylhydroxyanisol
E 321: butylhydroxytoluen
E 306: přírodní látky bohaté na. tokoferol
E 309: syntetický gamma - tokoferol
E 242: dusitan sodný
E 252: dusičnan draselný
E 220: siřičitan sodný
E 150: karamel
E 160 - 163: karoten a antokyany
E 621: glutamát sodný
E 330: kyselina citrónová
E 142: brilantní zeleň
E 210: kyselina benzoová
E 211: benzoan sodný
E 213: benzoan vápenatý
E 214: etylester kyseliny p-hydroxybenzoové
E 215: sodná sůl etylesteru kyseliny p-hydroxybenzoové
E 216: n-propylester kyseliny p-hydroxybenzoové
E 217: sodná sůl propylesteru kyseliny p-hydroxybenzoové
E 123: amarant, syntetické barvivo, začně škodlivé!!!

Co říci závěrem? Je to poměrně jednoduché. Nakupujte pečivo v pekárně, kde neleží na pultech dva měsíce. Sýry raději na váhu, mléko čerstvé ve městech neseženete, ale zdravou alternativou jsou ŽIVÉ jogurty a acidofilní kefíry. Obecně platí, jak jednou vtipně podotknul náš přední přírodní lékař MuDr. Jonáš: "Jogurt, který má delší záruku, než uživatel, pravděpodobně nebude tak živý, jak výrobce deklaruje. Uzeniny si rozumný člověk nekoupí a maso pokud možno ne mražené. Dětem nedávejte příliš mnoho jedovatě barevných bonbónů a ujišťuji vás, že je obrovský rozdíl mezi bonbóny stejné značky zakoupenými v Německu a bonbóny dováženými na východoevropské "smetiště" bývalých socialistických států, kde se prosazují potřebné zákony o potravinách jen velmi složitě.

Dříve jsem si doma sám vyráběl živé jogurty. Do horkého, chladnoucího mléka se zamíchal jeden opravdu živý jogurt (hranaté vaničky, výrazná jogurtová chuť). Fungovalo to bezvadně, ovšem nefungovalo to vůbec, pokud jsem použil výrobky našeho největšího jogurtového koncernu (s cizím kapitálem), který živost svých produktů přímo deklaruje jak na obalech, tak v bombastických reklamách na komerčních televizních stanicích...

Cílem mého článku rozhodně není děsit širokou veřejnost, ale spíš vás přimět k malé změně myšlení vzhledem k tomu, co jíte a jaký máte k sobě vztah. Nedávno jsem vedl seminář přírodního léčení energií Reiki v Karviné. Na tyto semináře přichází lidé, kteří hledají cestu k uzdravení. Nicméně z 23 účastníků bylo 12 kuřáků. Co dodat? Že není vždy nezbytně nutné podporovat všechno, co nám škodí. Markety potřebují především vydělávat a pokud jim budou i u nás na pultech zůstávat výrobky, které by průměrně vzdělaný "západní" cizinec rozhodně nechal bez povšimnutí, třeba se i u nás něco změní...